uzrávalo přesvědčení, že ztráta' za tolik slz, jež pro mne prolila, vlastně ani nestála, v té době jsem se vrátil a vlastně znova roztrhl tím svým návratem, tou svou zpovědí i lítostí celící se jiz jizvy, ale népřiložil k nim pak jediného jistého léku, nýbrž slabý odvar léků jiných, jíchz*účinek však nestačil na poranění tak hluo. boká. Jaká zbytečnost k žíznicí ženě vracet se sice těšívě, ale s prázdnou nádobou, jejíž obsah dávno se vypařilk
Zde byl ten první krok na cestu, která končila v stínecb jeho manželství. Ovšem mohl s cesty té i později ještě sejítí, ale navršily se podél ní prodlením dalšíchwdob jisté hráze zevních okolností, jez přeskočit anebo podkopat neměl-energie, věda, že by tím znova vzbudil bolest a vyvolal slzy. '
První dojmy. obnovených styků s Anežkou síc v něm znenáhla slábly a chladly, ale cestu do staré školy na náměstí' se sv. Florianem slapal přec každodenně,. když meškal venku 4 u strýce. Chodíl pod vlajkou přátelství - jež po slzách odpuštění a smíření bylo zpečeténo prudkým a dlouhým stiskem ruky - a s vědomím, že působí každým 'svým příchodem radost, kterou pokládal za neobtížné splátky svého dluhu.
Chodil kliden ve svém svědomí, neboť nelhal lásku, nýbrž naopak (jako hned při prvním opětném setkání) na pouhé své přátelství stálý -
