bytosti netroufal si přímo se svěřit s erotickými svými výrony.
Krasopisně opsané posílal je pouze anonymně nebo pseudonymně všem možným redakcím, a asi dvakrát anebo třikrát přinesla zaniklá brněnská Koleda několik ukázek z nich. A jen tyto otištěné fragmenty svých zveršovaných přiznání a tuh odvážil se bez vyzrazení autora oklikami zaslati kněžně svého srdce – a s tajnou rozkoší v duši za nenápadně přivozené příležitosti se jí na ně zeptat a o nich mluvit.
(Při poslední té vzpomínce zamihla se doktorovi bezděky v mysli představa jeho nynějšího psacího stolu za lůžkem, v jehož nejdolejší zásuvce mezi jinými žloutnoucími papíry složena byla i ta dvě tři čísla Koledy s jeho poetickými pokusy.
»Ano, tam jsou jako věznění svědkové mladistvé odvahy a bludů,« pravil si v duchu s úšklebkem zhořklého filosofa.)
Ale později byl rád té své stydlivosti a nesmělosti, neboť již rok po svém přestoupení na medicinskou fakultu počal sám znamenati změnu v citech svých. Nastával obrat ve způsobu života a obrat v pohlížení na ženu.
Vyrostlý bez bratrů a bez sester, bez zábav a her druhů, uvyklý domovu a samotářským snům — žil, bájil a zálibně takřka hýřil jen ve svých rozžhavených fantasiích sedaje
