A jaký to byl cit, jenž vtiskl tak živými rysy do kroniky jeho minulosti i obraz sestry obou bratrů?
Byla to láska?
Zde ocitl se doktor v dnešním svém vzpomínání opět u té nejosudnější a nejdráždivější otázky svého života, před níž jeho sebeanalysa stála dosud jako před nejtěžším problémem, ale k němuž vždy se vracela v jakési náruživé potřebě po marně podnes hledané, určité a přesvědčivé odpovědi.
IV.
Byl si dobře vědom hlavní obtíže tohoto zpytování, totiž že chce rozbírat něco, čeho vlastně již není, co dohaslo, rozprchlo se a žije pouze ve vzpomínkách zbarvených, či spíše osvětlených světlem posledních dob.
To ovšem ani dnes si nemohl zapříti, že cítíval teplé vlny radosti rozlévat se nitrem, když ji viděl tak čistou, svěží, panenskou, že býval hnán touhou ji spatřit, a že doma v Praze, tam v přítmí svého pokojíčka, jehož jediné okno šlo na cihlovou pavlač starodávného domu, býval uchvacován až divokým někdy steskem po jednom jen nahlédnutí do útulného pokoje ve staré škole tam na idylickém náměstí zapadlého městyse, po postihnutí jediného pohledu
