Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/40

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
― 23 ―


kýmsi živým symbolem toho čistého obrazu venkovského, jak jej měl ve své mladistvé duši.

Když přijel první rok k strýci na prázdniny, byla učitelova Anežka ještě děckem v krátkých šatečkách, s červeným hřebínkem v světle kaštanových vlasech, ale již ty její způsobné, vážné poklony se sklopenýma očima, to její zdrželivé podávání ruky a to náhlé někdy rozzářené vzhlédnutí modrých očí měly do sebe cosi z příštího nedotknutelného a přec dráždivého panenství, cosi jako předtuchu sladké vůně příštího jeho květu. Je živě zachycen líbezný ten obraz tohoto děcka z těch dob v kronice jeho minulosti, a i nyní se mu zamihl před zrakem duše, nicméně nejčastější představa, v níž před něj předstupuje dceruška učitelova, je zjev dívky již asi šestnáctileté, kdy on již na universitě vnucoval svého ducha do tajů institucí a pandekt, živě však již tehda nesměle skrytou myšlénku deserce od juris prudentiae do oblasti jiných živějších i živnějších věd.

V té době rovněž i oba synové pana řídicího byli již na vysokých školách (Zdeněk na filosofii, Jaromír na technice), a v té době právě přátelství s nimi mělo nejpevnější svazy v nezadržitelné potřebě po vzájemném svěřování rodících se názorů a myšlének, jež byly většinou v revolučním odboji k tradicím hlásaným s katheder, v sloupcích novin i v jednotlivých kapitolách odložených učebnic.