Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/22

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
― 5 ―


jak je nazýval ― hnízdící v tmavých skulinách jeho duše a vyletující jen ve chvílích samoty, když do ní nikdo neviděl, když byly uzavřeny její okna a dvéře. Odkud se vzali? Kde se vylíhli? ― Nevěděl. ― Prostředek, jímž se jich zbavit ― neznal. Děsili jej, hrozil se jich až, ale oni lítali nad stojatou, otravnou vodou jeho smutku.

Měl postaveny ideály v svatyni své duše, měl tam sloupy i klenby krásných zásad i snah, měl v ní čisté květy dobra a lásky ― ale i v posvěcených chrámech, v podkroví a úkrytech jejich věží sídlívá a poletuje černé plemeno vranní.

Poprvé se vznesly ― ty první z nich ― přede dvěma roky, když se u ženy jeho objevily první známky povážlivé choroby srdeční. Byly to mlhavé obrazy budoucnosti, kdyby mu ona odešla. Plašil ty obrazy jako hřích od sebe, ale neměl síly je zaklíti. Vracely se, nabývaly určitějších rysů, zřetelnějších barev, ustalovaly se a bohatly podrobnostmi. Byl pln lítosti nad tím úkazem, ale ta nestačila, aby jí zažehnal se své duše ty představy, jež se do ní znenáhla tiskly svými ustalujícími se rysy. Volal na pomoc vzpomínky nejšťastnějších chvil s ní strávených, vzpomínky z dětství svého i jejího ― marno, neměly moci vytrhnout ty obrazy z nitra.

A teď, kdy po dvou letech objevila se u ženy za neklamných již a mnohem povážli-