Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/213

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 196 —


»Tak neukážete ten zlý zoubeček?«

»Ne a ne a ne,« dupla vzdorovitě nožkou.

»Tak poprosíme pěkně maminku, aby podržela ručičky, a nebudeme se neposlušné holčičky ptát, chce-li nebo nechce-li,« hrozil směje se doktor, podrážděn tím důvěrným pojmenováním, jehož se mohl odvážit v této hře.

»Jste vy barbar!« zastavila se před ním a blýskla očima. »Svázat byste mě nechtěl?« dodávala prudce, ale hned v zápětí usmála se svým dolením rtem.

»Inu, kdyby bylo třeba,« odvážil se dál, v svém rozohnění již osmělen.

»Kouska lítosti ten člověk nemá,« spráskla ruce jako v úděsu. »Jen stý díl té bolesti kdybyste měl, však byste pískal!«

»Není možná!« vysmíval se.

»Nevěříte?! — Sáhněte jen, jak mě pálí tvář,« a chytla jako v horlivosti jeho ruku a přiložila ji sama k své sametově měkké teplé tváři, zčervenalé, jak k ní tiskla šátek.

Podržel svou dlaň na ní rád a hladil ji při tom jako dítěti. »Jako oheň, skutečně!« tvářil se udiveným, ale oči se mu smály.

»No, proti té druhé — prosím!« bránila se vážně a pozvedala druhou jeho ruku k druhé své tváři.

»Saprlot — je to povážlivé!« kroutil jakoby v starostech hlavou, ale oběma dlaněma při tom držel zálibně a v rostoucí rozkoši její