Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/206

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 189 —


na ulici), pak se obě střídaly u klavíru a ve zpěvu. V takových chvílích rád si ji představoval na jevišti v kostymu pážete Markétky z Valois, nebo v zadrhnuté jen košili a hrubé kytli Mignony, plaché a strachem se choulící.

Ale nevěřil, že ji kdyr uvidí ve světle ramp. Tak křehký byl někdy její hlas, tak plochý její přednes. A tu se pak zamýšlel, co z nl bude, kam zanesou ji její touhyna kam odstrčíji jeji sklamánl. Ale přistihnuv se v takových úvahách, hned zase prudce a nevrle se z nich vytrhoval: »A co mi vlastně do toho všeho?«

II.

Jednou po desáté hodině večerní — dva dny před štědrým večerem — zaklepáno na dvéře jeho bytu. Studoval ještě, dopljeje pivo, jež mu domovníce přinášela. Znepokojen, že snad matce se něco stalo, šel se světlem otevřít a překvapen a udlven spatřil přede dveřmi pana kadeta, nevlastního bratra slečny Bettynv (přijel k vánocům na dovolenou; povídsla mu o tom domovnice, a krom toho sám jej jíž dvakrále zahlédl).

Vytáhlý mladík v uniformé semu elegantně uklonil a lmed mnohomluvně a s jakousi nacvicenou a vždy pohotovou zdvořilosll vychrlil spoustu omluv, že se odvážil jej vytrhovat, že sestra chtěla poslat pro lékaře, ale on že pravil,