Vide Bettyna! Tam se to dvakrát opakovalo. Poddajná. duše, no!
Smutek a bolest sklamáuí provalí se u mne vzdy jen do vnitř, pění se a kvasí, ale má duše hořké jeho vlny jen odevzdaně vsakuje, zpracovává a přeměňuje. Zrovna chemicky!
…A kdyby to byla aspoň duše umělce, aby v ní zrno bolesti, vzklíčivši a vzrostši v pyšny květ umění, samo v podstatě své umřelo! Ale tak —!
Neúrodná je má. duše. Slabá, k umrtvení, slabá k vydání života.
Kdybych byl hudebnlkem, chtěl bych zasednoutí nyní k val'hanám a přelíti v tóny všecky své city, myšlénky, naděje, představy, smutek své resignace. Chtěl bych slyšet jásati, hřmíti, lkáti a zmírati tóny tě symfonie.
A kdyz už nejsem umělcem, aspoň prosté Čisté srdce abych měl, v němž nelihla by se taková černá přání, takové zákeřné touhy, sny a představy.
A když již jsou, tedy abych bez nejistoty si přiznati mohl, že přemáhání a přemožení Iěch zločinných myšlenek je nade vši pochybu výsledkem skutecne převahy dobroty v mém srdci, převahy pevné víry v morálku křesťanství v mé duši a ne snad jen výsledkem bázně z těch myšlének a nedostalku odvahy k jich uskutečnění…
