Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/195

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 178 —


dotřela se odpověď na tuto otázku a úlísně našeptávala rady —


»Bože, Bože — jakou to mám prokletou dUši,« vyrazil doktor v náhlé. úzkosti a bázní, a jakoby chtěl uniknouti samotě, v které jej ' přepadají takové myšlénky, zrychlil krok, aby již byl raději doma.

Véšel hned ke své ženě. Byl pln laskavostí a něžností, jako by jimi napravit se snažil to zákeřně jej přçpadnuvší myšlení. Pozvedl její, ruku k ústům a líbal každý prst zvlášť, jak činíval v první ,době -svého manželství. Potom (usedl na pokraj jej-íhojlůzka a sdělovalj uťěšivým hlasem, jaký dobrý dojem učinil její dnešní stav na doktora Nováka.

Ona byla plna nadějí. Tiskla jeho ruku a usmívala se.

»Snad se Bůh přecevsmíluje, že mne i podruhé zachráníš… Víš, jak jiz jsem byla také blízka smrti za svobodna při tyfu? — A jen jsi přišel, bylo mi lépe. Snad se ti i nyní podaří, mě zachránit…«

Lampa přitlumeně hořela na stole o vrhala rozplývavý veliký 'stín „doktorovy hlavy na stěnu a čáąt podušek. Doktor jej viděl, a zdál se mu příšerný. »Jako stín netvora,« pomyslil si. »Dobře, že myšlénky nevrhájí stínu. Jak by se vyjímaly ty moje v tomto zveličenf,« napadla ho bizarrní myšlénka. »Kdyby je spa-