Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/193

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 176 —


právě jiný konec, *než do jakého se již vžil. A tento v té chvíli znova a s prudkou jakousi silou se ozvavší pocit přidal se k účinku slov Novákových.

A proto pravil skoro stísněně:

»A kdyby se ten zázrak stal — ten zázrak, pravím — jaky život mě aji čeká? Je-li možná ještě udržení na životě, úplné vyhojení je přec vyloučena. Choroba až do hrobu.«

Doktor Novák pokrčil rameny.

»Zde je ovšem člověk malomocný,« pravil. »O změnách, jež by nastaly, je těžko něco předpovídat. Ale ani ty nemusejí být v následcích svých takové, aby život činily jen utrpením. Vždyť, můj Bože, znáte přec sám, že jsou vady chiopňové, které po léta nezpůsobují téměř nejmenších obtíží.«

»To jsou arciť útěchy málo povzbuzující,« usmál se smutně doktor. »No — konečně uvidíme … Já přec jen myslím, že nad ubohou je již svíce zlomena.«

Novák pokrčil opět jen rameny.

»Nedostaví-li se už třesavka, nezjeví-li se ani jiné známky pokračujícího snad processu rozkladného — je podle mého rozumu stále naděje,« řekl po chvíli určitě. »Za tři, za čtyři dni budeme vědět víc,« dodával podávaje doktorovi ruku. »Do těch dob vás potěš Bůh.«