tváří a jímavým pohledem — prolinula mu opět duší a opravdová účast pro ni jej opět naplnila. Ba vyhoupla se v němrz hlubiny duše iostýchavá otázka, nenl~li pravé ten jimavy jeji zjev a ta jeji románová sudba příčinou té jeho účasti pro ni? Kdyby *neměla toho hlubokého pohledu, z něhož vyčítal něžnou, citlivou, trpící duši - bylo by té sympatie? A bylo by jí, kdyby nebylo právě té románové minulosti, která. dodává ženě zvláštní dráždivé-vůně A a příchutí?
»Protivná analysal: Šlehlo doktorovi mozkem, ale jeho duše a jeho city nedbaly toho zakřiknutí. Kde se vzala, tu se vzala, jako na výsměch vší vůli — vedle představy Márinčiny i představa Fabiánovy Lény — (ano, porušené a snadno' dobytelné, protože již jednou dobyté ženy, o kterých si myslíš, že by byly tak po~ volné a pokorné -ršlehlo doktorovi hlavou) — a vedle těch představ byl tu i obraz nemocné jeho ženy tam doma, na lůžku, s rozpuštěným ovlhlym vlasem a teskným pohledem — a již se rozehrály zas všechny boleslné struny v jeho duši…
»Mohu já za tyhle myšlénky?« pravil si konečně, marně se jim bráně. »A jsou opravdu výplodem mravnlho oslabení? - Nejsou přírozenym 'následkem 'mě tělesnosti, mého vylačnění? -_ - - Ne, nemohu věřit, že by pohled na ženu cizí s žádostí po nl byl již cizo-
