o domov ani myšlenkou. Vše způsobila ta zvláštní nálada v přírodě, ten nesmírný stesk, to odloučení člověka, to šero lesní a ta jízda opuštěnou cestou lesem k těžce nemocnému. Snad od lože toho selského synka ten žnec se béře úkrytem boru, dokonav své dílo, podetnuv život…
»Je-li on mrtev, nebo zemře-li, zůstane Anežka na živu,c napadlo mu hned v zápětí, a jakkoliv nechápal možné souvislostí těchto dvou případů, vložil do této namanulé myšlenky zvláštní význam tajemné jakési věštby neb aspoň vnukuutí.
»Jeďte rychleji, ať nepřijdem” pozdéh vykřikl prudce na čeledína. Ten pobídl koně, zamlaskl a zapráskal jim třikráte nad hřbety bičem.
Za zpětné jízdy domů bylo doktorovi volněji. Stav mladého Josefa Tužiný byl, pokud mohl vyšetřiti aniž by pacientem pohnul, dosti uspokojivý a nevzbuzoval prozatím obav, naopak opravňoval naději v plné uzdravení. A této naději byl doktor rád. Výkládal si to přirozeným potěšením lékaře, že případ slibuje příznivý průběh, jemuž bude moci býti nápo mocen, a jehož výsledek bude tedy z části, i jeho úspěchem, ale přes tento pravděpodobný a zcela postačitelný výklad vězel v nitru duše ' hrot výčitký, že je tu ještě jiná., zvláštní, jeho
