Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/178

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 161 —


Napadlo mu, že kdyby věřil, udělal by v té chvíli kříž. Ale on nevěřil - totiž vlastně ne nevěřil - to není pravé slovo - neboť on věřil, že jakys Veliký, Neznámý, Všemohoucl všechny ty světy, jez vidíme, ity, jež neznáme, stvořil, že jednotným zákonem života spjal všechno veškerenstvo, ale to bylo nezodpovězenou otázkou jeho duše, byl-li pouze jednou tento Bůh a stvořiv světy zmizel v nich, rozprchl se v ně, neb je-li ještě a tvoří stále dál v nekonečno prostoru světy nově, nemoha ustati ve své tvůrčí práci a básně do věčnosti svou báseň plamennými slovy slunci, stálic, planet, vlasatic a měsíců. Že by se staral o naše osudy, že by slyšel lidského červíčka, ze by bez vůle jeho ani vlas s hlavy nespadl, že by věděl o každém kvítku, 0 každé mušce, tomu dávno jiz nevěřil, a proto neudělal ten kříž, když si naň vzpomněl zachovanou vzpomínkou z dob své dětské víry. Ale zallbil se mu ten ozev z mládí, byl mu rád a .jaksi se mu ulevilo. Ale znamenav ten, účinek, usmál se a v duchu si pravil: »Vida - kořínky přec jen ještě zbyly. Tolik revolucí se dělo ve mně, ale žádná nevyvrátila bývalý pořádek do posledního vlákna. A až jednou nastane klid, zbude ve mně podivná směs. Staré s novym. A ve všem bude něco krásného a dojemného…«

V tom okamžiku zpozoroval doktor, že vjeli do vysokého lesa. Sešeřilo se s obou