Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/172

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 155 —


kritického. Šlápnout 'na ješítnost v duši své a jen zanícenosti pro umění dát hořet v srdci opravdu křesťanském.


To je snad, tak to nejdůležitější, co Se mi › ozvalo' v duši o srdci po Tvém psaní, a s čím i bez něho' *bych se Ti byl asi jednou svěřil. Rozpovídal jsem se, pravda, trochu široce, ale nediv se mi. ~Přes to, že dal›.jsem literatuře vale; zůstal jsem bedlivym' jejím stopovatelem 1; a myslím, že mi uchází málo co. A interes pro vše, Co se jí týká, se nezmenšil, a tak za toho harcováni kavalirkovskych „vehiklů i za toho naslouchání rąmpónchovym projevům s vyse velkopanského tribunálu nashromáždilo se 've mně vzdáleném pozorovateli množství myšléne'k, jež rád bych byl s nekym' sdělil. A zde nemám -důvěrníką jenž by byl v poměry zasvěcen a *jenž by mi tedy rozuměl. Stal jsi se tedy Ty mou oběma promiň jiz,_ž›e tímto nevítaným snad způsobem se Ti_ odvděčuji za Tvouvdůvěru ve mne. Výslovně podotykám, že mi ani nenapadá. činit nárok na odpověď, na projev souhlasu neb nesoúhlasu. Ale až jednou' přijedu do Prahy, nebo Ty'ke mně,'pohovořlme si o těchto iłjiných ještě věcech ústně.

Líbá Tě vřele Tvůj

oddaný
Dr. Vejvoda.