Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/165

— 148 —

s okatě vymalovaným erbem ›vysokého umění: na dvířkách. Chce napodobovat ironii. vznešeného aristokrata, ale úsměv mění se v komický škleb. Opičení hrdosti, sebevědomé pýchy a pohrdání profánním a vulgárním stupňuje se ve směšnou aroganci. Pravlm ‚opičeni‘, neboť není základu pro oprávněnou hrdost, pýchu a zhrdánl. Kde zámky, jež by bylyjejich vlastnictvím, kde knižecí jich štědrost? V knížecích zálusclch není ještě žádných zásluh ani šlechtictví. Na tabullch jejich trochu kaviáru, trochu módní vůně tuberos, trochu kadidla mystiky - ale celkem je to přímo komicky chudá imitace bohatých hostin skutečných knížat. Kdo se nasytí u stolu jejích a jak podarován odejde občan prostý, člověk chudý? Bez citu pro chudé není pravého šlechtictví, a výsměch nebo tvrdé'slovo chudým je přímo opakem jeho. T0 charakterisuje tak zrovna knížeci lokaje a kočí, ale ne knižata. Ale konečně všechnu dětínskou hru na vysokou aristokracii i ten obdiv pro chorobné a třeba i perversní choutky a koketování s nimi bych těm mladým kavalírkům přál, kdyby při tom byli opravdu elegantní a kdyby bylo u nich skutečné noblessy. Byl by to konečně sport jako jiný, snad komický, ale celkem nevinný. Avšak oni s modnich svých vehiklů práskají dlouhými svými bicí do prostého občanstva, po povozech měšťanských a selských, které nejsou omalovány erbem »aristokratického uměníc, há-