Vedle některých novinek -z 'literárního „světa, ›několika klepů a vtipů z pražské umělecké _společnosti 'a několika zvídavých otázek, co doktor soudí o ›útočné bojovností mladých a taktice starých<, obsahoval na konec žádost 0 příspěvek do nedělní přílohy, jiz přítel redigoval.
»Nesložíš přec nadobro ruce v klín! Nedás přece svému belletrlstickému péru .rezavět po tak slíbnýchuspěších. Byla 'by to věcná. škoda! Nepromíjitelný hřích!«
V Přelétnuv'nyní znova ten dopis, doktor povstal a jal se rychle přecházet po pokoji; Polom se zastavil u okna a hleděl ven do zahrady na zakalené, bezútěšné nebe, holé štěpy, rozmoklé stezky. Nepokoj v něm rostl, myšlenky vzbuzené dopisemi poznámkami v zápisníku přeháněly se opět hlavou, a pobídky, aby konečně' sedl ke stolu a "zbavil se jednou téhle povinností, útočily na jeho liknavost.
»Na procházku je ošklívo, návštěvy máš odbyty, dej se do toho. Uteče ti chvíle!« lákaly.
Doktor vrátil se k psacímu stolu, chopil se opět svého sešitku a přelétal znova poznámky k dopisu se vztahující. Na povrch jeho vědomí vyplývaly při tom bezděky určitější vzpomínky na ony myšlenky,“ jichž pouhou nedbalou skizzou byly nadhozené tu věty neb jen jednotlivá podškrtaná slova.
