jedla a jak jí chutnalo, a sám _aby nav'Zájem upokojil její starost o to, byl-li on~s_e vším spokojen a vyslechl její každodenní omlouvání, že jiz musí být shovívavý, není-li vše, jak by byti mělo.
Dnešní oběd v jejím pokoji byl tedy vyjímkou, vyhověním jejímu přání, proti němuž doktor po všem, co- předcházelo, neměl odvahy se postaviti, ač se obával, že se nemocná tím jen rozčilí.
'Ale mimo nadání minul oběd velice klidně. Jakési slunečno smíření spočívala; na vsech, i na, Tonoušovi, který, jakoby chápal mimořádnost té chvíle, ,choval se nad obyčej způsobně.
Vzpomněli všichni, jak tu tak seděli - nemocná na lůžku, doktor s Tonoušem u stolu -- kterak právě tak den co den obědvávali ještě přede dvěma nedělemi, i před tím, loni v listopadu, kdy paní doktorová. stížena byla rheumatismem, a vraceli se v další rozmluvě k těm dobám.
Pacientka zvlášť byla v tom neunavna.
A jakoby tím přenášením se do těch dob zapomínala na svůj nynější stav. a nedávné ještě myšlenky na smrt, zveselila „se skorem a nutila se i do žertů.
Doktor ten' obrat přičítal i svym slovům útěchy, jez pronesl před obědem, ale nějakého významu tomuto subjektivnímu pocitu úlevy
