Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/153

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 136 —


celé půldne dlel u ní hraje si a vyrážeje ji v svym dětinnym žvatláním. Ale kdyz po novém roce ohlásila se nemoc srdeční, a obtíže neustávaly, nybrz každým tydnem se mnozily, zkracovala návštěvy hochovy, jak jen nenápadně mohla. A v posledních dnech již jedva na čtvrt hodinky jej k sobě připouštěla, a to — jak doktor dobře cítil — jen aby jej a dítě samo nezarmoutila.

Dnes nastalo, čemu předejíti neměl dosti odvahy. Pobouření Anežčino bylo tak prudké, ze bylo třeba okamžité pomoci, a by nemělo v zápětí bezprostřední nebezpečí. Hocha poslal ihned pro Bětu', která v kuchyni dohlížela na oběd, a napjal pak všechno úsilí, aby nemocnou utišil. Více než obklady a utišující léky docílila tu moc slov.

»Nač takovéto představy, Anežko,« promlouval skoro přísně, posadiv se k ní a drže horké její ruce ve svych. rozumu ve své sebetryzni. Nač vtahuies do svých myšlének osobu, o které *přece víš, ze jakékoliv sblížení s ní je čirou nemožnosti. Jak se Strany mé, tak s její. Jen trochu střízlivě to uvažuj!«

»Nevíš, co se všecko může stát,« hlesla slabým hlasem.

»Jakou záruku ti mám proboha dát, abys byla upokojena, abys si vypudila takové myšlénky z hlavy?« ozval se skoro prudce. »Což