Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/147

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 130 —


rád, že s mým povoláním je spojena povinnost pomáhat bližním a sebe dbáti jen potud, abych této povinnosti mohl dostáti? — — —«

»Jen si tím ozlať svá pouta, jen si tím, zalži svou povolnost, vysyp cestičku k usmíření se s morálkou otroéích povah,« ozval se v nitru známý mu hlas, ale právě protože byl tak až příliš známý, nedostávalo se mu již síly, aby porušil doktorovo uspokojení.

Teprv když za nejbližším rohem zahlédl bílé stěny svého domu, opět se mu srdce zachvělo. ›Jak je asi doma, zda se nic nestalo?« přiskočily opět staré otázky, jako pes na prahu číhající.

X.

Ve stavu nemocné nebylo změny. Ležela od rána poměrně klidně, nemajíc bolestí ani větších obtíží s dechem. Byla by si přála, aby doktor u ní teď zůstal, ale na toho čekala v kuchyni domkářka Kutinová s nemocným nemluvnětem a krejčí Votruba s osmiletým chlapcem, kterého přivedl, aby mu dal vytrhnout stoličku. Teď, když se doktor vrátil od své paní opět do kuchyně, krejčí hned se dal zas do vykládání, jak musel'sárn s chlapcem jít a slíbit mu desetník, bude~li míti kuráž. To že teprv rozhodlo, před tim prý nechtěl hoch o trhání ani slyšet, a nerozumné ženské doma že jej