Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/118

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 101 —


popošla ke dveřím proti kuchyni, aby je otevřela.

Doktor vstoupil do známého mu prostorného 'pokoje s okny do zahrady, se starou anglickou nástěnnou mapou severní Ameriky mezi nimi a s velikým stolem uprostřed, za nímž jako obyčejně seděla robustní postava pana Tomáše Fabíána s velikou hlavou na krátkém krku přemítavě k prsům nakloněnou, s chumáčkem žlutošedých vlasů spadajících do čela Sotva se doktor ve dveřích objevil, veliká hlava se zakývala, hladká široká tvář se usmála, a pravice sedícího natahovala se přes stůl k příchozímu. Ale jedva učinil tento pohyb, rozkašlal se pan Fabián křečovitě, zrudl v tváři a celý trup jeho prudce se otřásal. Když se utišil, všecek 'udýchán a zapocen, s dvěma slzami namáháním z očí vyt'rysklými a po plných tvářích stékajlcími, pravil zajíkaje se ještě:

»Tak vidíte, takhle vás vítám.«

»I to je dobře, že kašlete. Musíte kaslat; co tam je, musí ven, sic by. se katarrh šířil,« těšil doktor svlékaje si bez pobízení kalmuk, ježto v pokoji bylo dobrých 18" R. 0d teplých kamen šlřila se příjemná vůně peklucích se jablek. Pověsív kabát usedl doktor vedle pacienta a chopil se jeho ruky, aby zkoumal tepnu. 'Byla to veliká, silná ruka vypracOvaných kloubnatých prstů, mluvící o těžké práci v dobách dřívějších, ale nyní již od let zjemnělá