který rád se vynášel, že stále čte -„ ›a ne romány, ale spisy vzdělávací, zvlášť geografické a ethnograñcké (für diese Wiesenschafłen hab’ ich immer grosses Interesse gehegt)c - vždy raději snažil se starému pánu způsobovati radost projevováním zájmu na jeho vypravování a, když se sám stával netrpělivým, aspoň uvésti hovor na jiny předmět, jenž i panu oficiálovi byl mily. A tak i nyni přerušil hovor o Papuánech otázkou, nemá-li stary pán zas nějaký novy kouzelnicky apparát. Tím uhodilna stranu, na kterou pan oficiál nejraději hudl. Inyní mu očka zableskla.
›Ne, nemám,c pravil skoro tajemné, ›ale dostanu. Krásnou věc. Famósla a tvář přelétl zásvit skoro radostny. A již začal vyprąvovat:
›To jim bude taková skleněná vanička, rozumějí - každej si ji může prohlidnout, já ji dám každém:: do ruky. Pak ji postava na stůl a přikryju ji novinami. noviny taky dříve ukážu, to se rozumí. Pot m půjdu mezi publikum a udělám kornout. Když ho udělám, poproslm nějakou slečinku nebo panička, aby mi do něho dala dva kanáry. To se rozumí, že je už budu mít připravený - to vemu svýho miminka a stehllka - on to tedy vlastně bude jenom jeden kanár a jeden stehlík, ale to je tout égal - to je všecko jedno. S tím to jde ta ky; třeba vrabce bych moh, vzít - das ist
