»Gott bewahre. Toto! Co jich napadá. Já jich hned přesvědčím … podívají s'e: Kdyby se předbíhaly, musela by bejt diference pořád menšl. Ale to není. Kouknou -.- (obrátil list ve svém zápisnlku a utkvél ukazováčkem na jednom okénku mezi rovnoběžnými a kolmými linkami), ›před tejdnem šly hodiny na štacionu proti mejm 0 13 minut napřed, den na to o 14, potom v neděli o 157.3. pak zas o 13, předevčírem - jak jsem' řek* -- o 141/2, a dneska o 9. V tom je nepořádek, protože já na svý hodinky, wie gesagt, ani nešáhnu, - ‚ to já bych si je nerad zruinyroval - to jen když jedu do Prahy, si je dám nařídit podle astronomickejch, vědí, podle kanóuu ,- tyhle, ty diference musejí bejt vinou štacionu, nebo telegrafu; já to taky panu štacionšéfovi řek‘…«
»Ale račte odpustit, pane oficiále, já opravdu spěchám …« upozorňuval doktor, jenz' byl při tom hovoru jako na trní.
»No jojo, is' schon recht, dyt já už taky jdu,- a zastrkoval zápisník.
Prosím jich ještě, než se zapnu, kolik oni mají hodin, pane doktor?-
»Já? - čtvrt na deset a tři minuty,< a' doktor ukazoval oñciálovi svoje hodinky.
»No tak vida, tak se podívají -« a oñciál vytáhl své kotvovky, zastrčené v průsvitném žlutave'm ipouzdru, - »já mám puneto čtvrt, to je tedy jen ty tři minuty diferenc, a vědí,
