»Má bronchiální katarrh.«
»Tak. No, tomu neškodí, kdyz ho tak malá nemoc trochu polehtá. Jináč by ani nevěděl, co je zle. Nemám pravdu? -«
›A kde chodil pan 0ficiál?« vyhnul se doktor odpovědi; věděl, že ti dva se nemají rádi. _
»Na štacionu jsem byl, to vědí. T0 je tak moje každodenní procházkax
»Nařidit hodinky ?< usmál se doktor.
›Eh,- taky už tomu nevěřím! Dají mi pokoj! Člověk by myslil, že na štacionu musejí jít dobře hodiny - no ne? - Telegraf tam mají, vlaky jezdéjí sem tam, inu, tak by to přece mělo bejt zregulírovahý. A není. Tak se podívají … hned jim to ukážu …c a pan oficiál rozpínal kabát.
›Ale snad bychom mohli zas kousek jít, pane oficiále?« navrhoval doktor.
›No, počkají, počkají -- hned to bude.: A již vytahoval z náprsní kapsy spodního kabátu zápisník. »Tak se podívají (a rozvíral notes), tak předevčírem šly ku příkladu hodiny na štacíonu proti mojim o čtrnáct a půl minuty napřed -- tady to mají - podívají se, a dneska 0 necelých devět -- a já jsem na svý hodinky ani nešáh’. Může to bejt, řeknou mi, kdyby tam měli správnej čas? — —«
»Snad se vám, pane oficiále, předbíhají?« usmál se doktor.
