Starý pán pospíchal, aby již byl u doktora. Byl to na první pohled městský člověk, byrokrat. Pedantický pořádek koukal 'z celého jeho zevnějšku. Na botách měl přezůvky, kalhoty vysoko zahrnuty, kolem krku hedvábný šátek a zimník pečlivě zapjatý' Ruee vězer v zimních rukavicích a pletených nátepničkách, jejichž okraje přečnívaly rukávy. -Ač teď pospíchal, bylo vidět, že je zvyklý chodit volným odměřenym krokem. Opíral se 0 pevný deštník a přese všechen pospěch dával pozor, kam šlápne. >
Když došel, nadzvedl klobouk (mel prošedlý, ale hustý a pečlivě učesaný vlas) :x podával doktorovi pravici.
»Gehorsamster Diener - ve fabrice byli, ve fabrice?«
»Ano, u vařičové.«
»Ah, bei der hübschen Theréska! No, už je jí líp? - A co jejich milostpaní?«
Doktor podával zprávu, pan oñciál stoje 'naslouchaL projevil účast a naději, že snad přece bude lépe ›Man muss hoffen, man darf nie verzagen,« dodával, aby zakončil tento zdvořílý hovor důstojně, jak se sluší na č10< věku, který ví, co káže společen'ský _takt.
rNo, a kam teď jdou?c ptal se pak a pohlédl byslryma svy'ma očkama na doktora.
»K panu Fabiánovi.«
»Ah — k tomu! Co pak mu schází? —«
