4
dykové s pětilistou růží v erbu, a kromě prvotních těchto sídel Vítkovců i vladykové Chrastští z Chrastu u Horaždějovic a pánové z Brodu u Plané na Plzeňsku tímto erbem se honosili. Na Moravě měli pánové z Moravan též erb Vítkovicův. Celý rozrod vymřel pány z Ústí v XVII. století. Velikou moc rodu toho naznačil kronikář již r. 1276. slovy: „Eodem anno Vitkonides cum ingenti militia recesserunt a rege,“ k čemuž přidáváme, že naleželi pánové z Růže k těm několika malo rodům českým, kteří jízdeckého znaku užívali jako panovníci neodvislí. Nejvyšších komorníků zemských v Čechách bylo z Vítkovců 9, nejvyšších purkrabí 9, nejvyšší podkomoří 4, nejvyšší truksas 1, nejvyšší maršálkové 2.
Jako Vítkovici v čele šlechty české jsou, tak pánové z Pernšteina na Moravě vždy prvními byli v řadách panstva domácího. Psali se z počátku z Medlova, z Kamenu, z Jakubova a z Auersperka, než heslo z Pernšteina všichni přijali. Jimram z Medlova užívá již r. 1220. zubří hlavy na svém štítě dle Bočkova diplomatáře (dílu II. str. 118.), kterýž erb všichni členové tohoto rodu bez proměny si ponechali až do svého vymření r. 1631. Nejvíc proslavil se pan Vilém z Pernšteina, jenž na Pardubicích r. 1521. umřel, smiřiv smlouvou Svatováclavskou šlechtu a města česká, když válka domácí již již vzplanouti měla mezi oběma stranami rozezlenými. O počátcích rodu tohoto viz rozpravu p. Brandlova v Arch. pam. IV. 2. na str. 176. V hodnostech zemských na Moravě byli z Pernšteinů 4 zemští hejtmané, 1 komorník olomoucký, 4 komorníci brněnští a 2 nejvyšší komorníci.
Pan Kojata syn Hrabišův, jenž r. 1227. poslední vůli svou napsal a bezdětek zemřel, užíval erbu mluvícího totiž dvou hrábí křížem přeložených,[1] jako strýcové jeho pánové z Oseka a z Risenburka v severozápadních Čechách osedlí, kde jméno Slávek v rodu tom oblíbené posud připomínají osady Slavkov (Schlaggenwald, pův. Slawkenwald) i Ostrov (Schlackenwerth, pův. Slawkenwerd).
Rod Hrabišicův, jak Palacký pány z Oseka nazval, záhy nejvýš se vznesl úřady a statky svými mezi panstvem českým ale s výše své opět velmi hluboko klesl; poslední potomek Jan Boreš z Risenburka ve stavu rytířském r. 1518. se připomíná. Rodu tomu naležejí 3 nejvyšší komorníci a 1 biskup pražský. Hrábí užívali v erbu též Kostkové z Postupic, Amchové z Borovnice, vladykové z Krupé, z Tismic a z Popovce.
Bohuslava z Černic, vdova po panu Zvěstovi, darovala klášteru křižovníkův s červenou hvězdou v Praze vsi Tursko a Černuc roku 1237., k čemuž svolil syn její Sulislav ze Pnětluk. List paní Bohuslavy posud zachovaný,[2] jest pečetí opatřen, která nám zobrazuje ženskou osobu, jež pod prsoma má na sobě štítek s erbem polovicí psa v levo obráceného,
