z Klenové měli Klenovou vždy v držení zpupném a současně s Janem z Janovic připomíná se r. 1291. Bohuslav z Klenové. Přední mužové obou rodin proslavili se válečnými skutky svými: pan Přibík z Klenové na městu Stříbře proti přesile křižáků německých ve válkách husitských rekovsky se ubránil r. 1427. a jeden z posledních potomků jeho, hrabě Jan z Klenové v bitvě u Lipska proti Napoleonovi se vyznamenal; Janovští pak chovali ve vzácné památce předka svého Heřmana (1496–1524), jenž celé Bavorské zemi odpověděl a na Janovicích moci Bavorské šťastně odolal. Jak Janovští tak Klenovští vymřeli po meči teprve v našem století, přetrvavše vladyky Chřínovské ze Chřínova na Merklíně, kteří jednoho erbu a rodu s nimi byli, ale jen konce XVI. století se dočkali.
Adelheida, vdova po Jindřichovi Voskov ze Wsthowe, odříká se r. 1290. všech práv k Pesvicům u města Mostu, které daroval nebožtík muž její komendě řádu německého v Chomútově. Užívá pečeti muže svého, na níž viděti jest přilbici, třemi liliemi ozdobenou.[1] Wsthowe vykládá, p. Schlesinger na Wüstenhof u Mostu.
Hron miles dictus de Hrozka má v archivu maltanském v Praze zachovaný od r. 1294. svůj erb, jenž ve dvě části rozdělen jest, hoření třetinu štítu drží břevno přes celý štít napříč položené. List dán byl v Brně r. 1294. a týž erb mají též v maltanském archivu páni moravští Protiva dictus de Doubravic (r. 1297.) a Matouš z Černé hory (r. 1298.) Pan Vok z Bohdalic r. 1337. téhož erbu užívá.
Všebor z Úherčic (na Brněnsku v Moravě) tamtéž kde předešlí zachovaný od r. 1297. má erb, jenž zvon představuje. Jemu podobného erbu jsme posud ani v Čechách ani na Moravě nenašli.
Drslaus, filius Wiknandi, má v erbu tři klíče ve trojhran spojené, každý o dvou zubech na koncích do rohů trojhranného štítu dopadajících. Erb v témž archivu od téhož r. 1297. se udržel.
Herbordus de Nizamylycz dnešních Nezamyslic (v Olomoucku na Moravě) má trojhranný štít, třemi čarami ve prostřed spojenými –každou z jednoho rohu vycházející, – ve tři částky rozdělený, jako v Čechách vladykové z Letné u Pelhřimova. Rok i archiv jsou tytéž, které u erbu předešlého.
Tamtéž nalézá se od téhož roku pečeť Mikuláše od věže, jenž krokev za erb měl, jako v Čechách Mikuláš z Vožice r. 1383. a pan Hron z Pacova na konci XIII. věku. Z ostatních rodin s krokví jmenuji Kagery ze Štampachu, kteří v Čechách jsou nejznámějši.
Unscho de Sconewald (Oneš ze Šumvaldu) ku často připomenutému listu archivu maltanského z r. 1297. poslední svou pečeť přivěsil, nejdůležitější ze všech pro nás, poněvadž na ní zachoval se erb podnes kvetoucího
- ↑ C. k. státní archiv ve Vídni.
