teprve za naší paměti roku 1875 zemřel. Obšírnou rozpravu o tomto rozrodu napsal jsem v Archaeologických Památkách. (IX. díle na str. 943.–955.)
Bohuslav, purkrabí Zvíkovský, má r. 1284 osamělý v heraldice české erb pardála, kterým v Rakousích hrabata, posléze knížata z Losensteina (vymřelí r. 1692.) se vyznamenávali. Několik nahrobků Losensteinských spatřiti můžeš v Garstenu v Doleních Rakousích.
Druhý purkrabí Zvíkovský Dobeš z téhož roku 1284. naleží erbem svým, šikmým poloutrojčářím v levé polovici rozpůleného štítu, k rozrodu povltavských Drslaviců, k němuž mnoho rodin v krajinách podle pravého břehu Vltavy na Bechynsku a Sedlčansku usedlých náleželo.[1] Určitě tak říci můžeme o vladykách z Úsuší, ze Knovíze, ze Stajice, ze Chlumu, z Jedle, ze Zvěřince, z Radíče, ze Chvojna, z Petrovic u Milevska, z Bernartic, z Hořic, z Tučap a ze Vřesné, třebas i někdy poloutrojčáří šikmé s rovným se střídá a místo levého pole v pravém spatřuje. Purkrabím byl pan Dobeš již roku 1277. spolu s bratrem svým Alberou, jenž byl roku 1308. podčeším krále českého, užívaje stejného s Dobšem erbu. Kromě těchto dvou bratří sluší ještě jmenovati Mikuláše mladšího Hořického z Hořic a na Pecce, purkrabího kraje Hradeckého v létech 1479.–1494. Albrechtem Valovským z Úsuší a na Hamru a Ostrovu r. 1596. vymřeli vladykové z Úsuší a po nich sešla poslední větev tohoto rozrodu: Tučapové z Tučap, ze kterých Hynek Tučap z Tučap na počátku války třicetileté naposled se jmenuje.
Ku předním rodům moravským náležejí pánové z Lomnice, jichžto erb totiž křídlo poprvé se objevuje r. 1285. na pečeti Demetria z Bukov (u Pernšteina na Brněnsku).[2] Palacký rozeznává tři hlavní větve tohoto rozrodu: pány z Lomnice na Brněnsku, pány z Meziříčí a pány z Tasova u Jihlavska. Dle listů archivu Třeboňského a Vídeňského připočteme ku těmto rodům ještě pány ze Skuhrova v Čechách na Kralohradecku a pány z Křižanova, z Mostic na Moravě v Jihlavsku, pány z Ejvan na Popovicích (u Rosic na Brněnsku), pány z Měšic u Litovle a pány z Rajce na Brněnsku. Jsouce téhož erbu, jsou také téhož rodu pánové z Kostomlat v Čechách nedaleko Nimburka osedlí a to: Theodorious auditor curiae regiae a Raymundus de Kostomlat r. 1350. připomenutí.
Tasem z Lomnice, nejvyšším sudím Moravským, vymřel veškerý rod asi r. 1600., proslaviv se na Moravě 6 zemskými hejtmany, 2 komorníky olomouckými, 2 komorníky brněnskými, 2 nejvyššími komorníky, 1 sudím Olomouckým, 1 podkomořím a 4 nejvyššími sudími.
Stephanus Hungarus, filius Iwani, r. 1197. připomenutý, jest předek panského rodu, jenž podle sídel svých ze Sádku (po něm. z Ungersberka
