Orlice na štítu honosí se u nás knížecím původem dle Dalemila, jenž dí, že potomci Vlastislava, knížete Luckého, na svém štítě dvě v zlatě fiolné orlice nosí. První orlice se nám zachovala z r. 1284. na pečeti pana Purkarta z Janovic a z Winterberka, nejvyššího hofmistra krále Vladislava II.[1] Otec jeho Kunrát, purkrabí Zvíkovský, pocházel z Janovic u Votic na Táborsku a kromě těchto dvou míst majetek rozrodu tohoto též na Žatecku kolem Žirotina, Vraního, Ročova a neznámých Adlarů se rozkládal, kdež tolikéž květlo větví Janoviců, jak Palacký rozrod s orlící v erbu nazval. Na Čáslavsku ve XIV. století držela zvláštní větev Zbraslavice, Slavošov, Chřenovice a Zruče nazývajíc se Kolovraty jako Albrecht z Kolovrat, zakladatel kláštera Ročovského, r. 1347. poprvé jmenovaný. Jednotlivé výstřelky velikého rodu tohoto jsou pánové Žďárští ze Žďáru na Loketsku, vladykové z Komařic a Milíkovíc na Budějovsku, z Lipčic na Prachensku, ze Zahrádky, z Krchleb, z Nechvalic u Orlíka, nejstarší pánové z Vlašimi (s odnoží Čéčů z Nemyčevsi u Jičína) a Čejkové i Dvořečtí z Olbramovic nedaleko hlavního sídla orlice na Janovicích. Kolovratové rozštěpili se v několik haluzí: Krakovskou, Liebšteinskou, Mašťovskou, Novohradskou, Bezdružickou, které všechny hlavně v západ. Čechách statky své měly. Všechny větve Janoviců uschly až na hrabata Krakovské z Kolovrat a šlechtice Žďárské ze Žďáru, ze kterých onino v Čechách, tito v Sasku žijí. Abychom nenechali Dalemila ve lži se strany zprávy jeho o dvou orlicích, doložíme je erbem vladyk ze Vlastislavi, také z Jablonce neb ze Chlumčan řečených, po sídlech svých u hradu Hasenburka, u Bíliny a u Loun. Jan řeč. Jablonec ze Vlastislavi, seděním na Chlumčanech, r. 1413. ve knihách Lounských se jmenuje a bratři Řehník, Hašek a Jan z Jablonce mají roku 1420. v archivu Drážďanském na pečeti své orlici o dvou hlavách a kolem ní nápis, že z Vlastislavi pocházejí. Úřady a hodnostmi v Čechách byli Janovici velmi vyznamenáni: nalezneš mezi nimi 5 nejvyšších purkrabí, 4 nejvyšší hofmistry, 1 nejvyššího maršálka, 4 nejvyšší komorníky, 7 nejvyšších sudí, 3 nejvyšší kancléře, 6 sudí dvorských, 3 presidenty nad appellacími, 3 presidenty komorní, 1 podkomořího, 1 nejvyššího lovčího, kterýžto úřad byl potom dědičný v rodině hrabat Novohradských z Kolovrat a 3 purkrabí hradu Pražského.
Hroznata, syn Sezemův, založil na Plzensku ve XII. stol. dva slavné kláštery Tepelský a Chotěšovský, které oba ve znaku svém 3 páry parohů mají, dovozujíce takto původ svůj od předka pánův z Gutšteina a z Vrtby později proslulých. Sezema z Krašova (nedaleko Radnic na Plzensku) má sice roku 1284. erb zcela podobný Milíčínskému erbu,[2] ale již r. 1287. nese na štítu svém rodinné tři páry parohů,[3] jako r. 1375. Sezema z Bělé 3 páry parohů na erbu má a r. 1381. jíž rozečtvrceného erbu užívá, v němž
