10
nešem z Choustníka v jižních Čechách se usadivše, onen na Sázavě, tento na Vltavě nedaleko Týna Vltavského, jsou praotcové dvou ratolesti Kouniců českých, pánů z Talmberka a hrabat z Kounic. Výstřelkem větve Moravské na Rudvíkově byli Rychnovští z Rychnova na Králohradecku, kteří až do konce XVI. století se udrželi. Pánové z Choustníka přijali místo rodného erbu zlatý řebřík na modrém štítě, ale nedočkali se ani válek husitských. V XV. století vzali vznik vladykové z Martinic na Smečně, kteří v erbu leken užívajíce, sobě křtící jméno Bořita oblíbili a mezi pány české přijetí byvše, konečně ve stav hraběcí povýšení byli a teprve na konci předešlého století vymřeli, ačkoliv erb i jméno jejich po přeslici se udržely v rodě hrabat Klamů z Martinic. Zemských důstojností vystřídalo se velmi mnoho v tomto rozrodu: 3 nejvyšší purkrabí pražští, 5 nejvyšších hofmistů, 8 nejvyšších komorníků, 7 nejvyšších sudí, 2 nejvyšší kancléři, 1 sudí dvorský, 2 presidenti nad appellacími, 1 nejvyšší písař, 1 podkomoří, 1 ministr, 3 nejvyšší lovčí, 2 purkrabí hradu pražského.
Weikart z Polné v Čechach přitiskl pečeť otce svého Jana k listu v archivu Drážďanském z r. 1282., jak p. kollega Sedláček mne zpravil a nákres erbu přinesl, jenž rozpůlen jsa, v pravé polovici lvici Markvarticů má, v levé tři listy srdcovité pánů z Tyrné (Trnavy). Jest tedy třeba opraviti, co Palacký u rodu Janoviců o pánech z Polné řekl, že by orlici v erbu měli, zrovna tak jako pány ze Kryr mylně pokládá za Janovice, neboť erbem svým v archivu Vyšehradském zachovaným náleželi k pánům ze Žeberka. Pánové z Polné, jichžto dědové byli Zbislav z Polné a Weikart z Trnavy, založili komendu řádu německých rytířů v Drobovicích u Čáslavi a svého času mezi šlechtou naší velmi vynikali: náš pan Weikart měl Alžbětu, dceru krále Otakara za manželku, byl roku 1303. purkrabím brněnským a připomíná se ještě roku 1326. Bratr jeho byl Záviše roku 1282. a synem nebo příbuzným jednoho z obou bratří byl Jindřich z Polné r. 1318. jmenovaný. Původ Markvartický pánů z Polné kromě lvice na erbu dokazuje též majetek ve vsi Všeni u Turnova a o příbuznosti s pány Trnavskými kromě stejného erbu též jméno Weikart svědčí.
Na hradě Hartenberku v okresu Falknovském vystřídaly se již ve XIII. století dvě rodiny rytířů z Hartenberka řečených, kteří rozličného erbu užívajíce, dle jmen křestních spřízněni byli. Roku 1277. jmenují se čtyři bratři z Hartenberka Jindřich, Albert a dva Havardové s matkou Hedvikou a v pečeti své mají erb Lamingarů z Albenreutu, šraňk stříbrný.[1] Ale již r. 1290. má. Albert z Hartenberka na štítu dvé medvědích pracek křížem přeložených, kterýžto erb stal se potom znakem rodinným Hartenberků z Hartenberka, jako šraňk Lamingarům zůstal. Hartenber-
- ↑ Král. státní archiv bavorský ve Mnichově.
