Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/86

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

i dno tvořily šindele. V této pokladnici ležel kamínek. Náramné bylo sklamání Tomovo! I poškrábal se za uchem, pln překvapení a pravil:

»To je opravdu divné!«

Pak zahodil mrzutě kamínek a rozvažoval. Pravdou bylo, že tentokráte čáry, kterým on i všichni jeho kamarádi věřili co neomylným, se nepovedly. Zahrabeme-li kamínek, pronášejíce určitá říkadla, a necháme-li jej po čtrnácte dní v zemi, a vyhrabeme-li jej, odříkávajíce obvykla slova, tu se přesvědčíme, že všechny kamínky, jež jsme kdy prohráli na toto místo se nahromadí v té době, nechť sebe více byly odloučeny. Tentokráte však celá ta věc opravdu, beze vší pochyby se zhatila. Důvěra Tomova otřásla se v základech. Často slýchal, že se tato věc povedla, nikdy že se zhatila. Sám několikráte učinil podobný pokus, nemohl však potom nikdy nalézti místo, kde kamínek skryl. I přemítal chvilku, posléze rozhodl, že nějaká čarodějnice překazila a zmařila kouzlo. Chtěl sobě zjednati objasnění té věci, i ohlížel se kol sebe, a shlédl malý, písčitý prostor s nálevkovitou skulinou. I lehl na zem, přiložil ke skulině rty a volal:

»Pověz, broučku, co chci vědět!
Pověz, broučku, co chci vědět!«

V písku se cosi pohnulo, a z dírky vylezl černý brouček, který poděšen rázem zase zmizel.