»Tak, a jak jsi to dělal.«
»Vezme se bob, rozpůlí se, řízne se do bradavice, až krev teče, pak polovina bobu omočí se v krvi, a kol půlnoci, když nesvítí měsíc, na křižovatce se zakope, a ostatek se spálí. Nyní zakrvácená polovička bobu, chtějíc přitáhnouti druhý kus bobu, bude stále a stále z bradavice krev ssáti, což krvi pomůže tak, že za chvilku zmizí bradavice docela.«
»Ano, tak je to dobře, Frantíku, ale ještě lépe je, říkáš-li, když zahrabáváš bob, slova: »Rychle jdi do země, nevracej se ke mně!« Tak to dělává Pepík Harperů, a ten byl skoro až v Coonvillu, a jinde všude. Teď mně však pověz, jak se vyhánějí bradavice scíplou kočkou?«
»Vezmeš kočku, jdeš s ní na hřbitov, před půlnoci k místu, kde pochován je nějaký bezbožník; o půlnoci přiletí čert, snad také dva nebo tři; viděti nebudeš nic, ale bude se ti zdáti, jakoby vítr fičel, nebo snad budeš jich řeči slyšeti ; až budou mrtvého odnášeti, hoď po nich kočku a při tom říkej: »Čert se žene za mrtvým, kočka za čertem, bradavice za kočkou; šťastnou cestu, s Bohem!« Takto zaženeš všechny bradavice.
»To může být pravda. Již jsi to zkoušel, Frantíku?«
»Nezkoušel, ale stará Hopkinsová mně to říkala.«
»Bude to asi pravda, říkají o ní, že je čarodějnicí.«
