vždy staré šaty po dospělých mužích, a šaty ty věčně oplývaly bohatými cáry. Klobouk jeho byl jakousi pustou troskou se širokým půlměsícem, který zbyl z jeho střechy; kabát, měl-li vůbec jaký, sáhal až k patám, tak že zadní knoflíky ocitly se hezky nízko; jediná šle držela jeho kalhoty; tyto byly nahoře v zadu uvolněny; nic v nich nebylo; roztřepené nohavice ucoural v blátě, neohrnul-li je. Frantík přicházel a odcházel, kdy se mu zachtělo. Byla-li pěkná pohoda, spával Frantík na schodech přede dveřmi, bylo-li vlhko, v sudech; nemusil choditi do školy, ani do kostela, nemusil pozdravovati, ani nikoho poslouchati: mohl jíti se koupat neb na ryby, kdy a kam chtěl a zdržeti se tam, jak dlouho mu bylo libo; nikdo mu nezapovídal rvačky; mohl býti vzhůru, jak dlouho si přál; na jaře chodil bos první a na podzim poslední ze všech dětí; nemusil se mýti, nemusil se převlékati; klíti uměl znamenitě — Zkrátka vše, co životu dodává ceny, směl tento chlapec dělati. Tak aspoň uvažovali všichni trýznění, věznění, slušní hoši v St. Petersburgu.
Tom zavolal na romanticky žijícího psance:
»Hej, Frantíku!«
»I nech mne na pokoji, já mám jinší věci.«
»A co máš?«
»Scíplou kočku.«
»Ukaž, Frantíku. Na mou duši, už je ztuhlá. Odkud ji máš?«
»Koupil jsem ji od kamaráda.«
