Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/61

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

chlapci až ke tváři je strčila. A již se zub houpal na pelesti.

Však všeliké útrapy bývají odměněny. Když se Tom po snídani ubíral do školy, záviděli mu všichni hoši, s nimiž se setkal, poněvadž mezera v hoření řadě zubů mu dovolovala chlubiti se zcela novým a zvláštním způsobem. Kol něho skupilo se mnoho chlapců, jež bavila taková podívaná; a jden z nich, jenž si usekl prst a proto byl tenkráte předmětem zbožňování a obecného uctívání, nyní poznal, že nemá na světě přítelíčka, a že je po slávě. Srdce mu pukalo, i pravil s opovržením, jehož si vlastně ani nebyl vědom, že to plivání Toma Sawyera není žádnou znamenitosti; jiný hoch však prohodil: »Kyselé hrozny, viď!« a zničený rek musil ustoupiti.

Krátce na to setkal se Tom s mladistvým pariou osady, s Frantíkem Finnem, jenž byl synem největšího opilce z města. Frantíka upřímně nenáviděly a jeho se strachovaly všechny matky tamější, poněvadž to byl hoch lenivý, nehodný, sprostý, rozpustilý a poněvadž všechny jejich děti tak se mu obdivovaly, s takovou zálibou jeho zakázané společnosti vyhledávaly a toužily jemu se vyrovnati. Tom měl stejný osud s ostatními slušnými hochy v tom aspoň, že záviděl Frantíkovi příjemné postavení vyvrhele, a dále v tom, že měl přísně zakázáno s ním si hráti. I hrál si tudíž s ním, kdykoli se k tomu naskytla příležitost. Frantík nosil