Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/59

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

»Celé hodiny. Achich! Nech mne, Side. Vždyť mne zabiješ.«

»A proč jsi mne, Tome, dříve nevzbudil? Přestaň již, Tome! Tvůj nářek mi srdce utrhne. Tome, co je ti?

»Všechno ti, Side, odpouštím. (Zastenal.) Vše, co jsi mi kdy učinil. Až bude po mně —«

»Ale, Tome, vždyť ty přec neumřeš. Nesmíš umříti. Snad —«

»Odpouštím všem, Side. (Tom zastenal.) Vyřiď jim to. A zásuvku od okna a jednookou kočku dej oné cizí dívce, jež sem přijela a řekni jí —«

Sid však chytil šaty a odběhl. — Tomovi bylo teď opravdu zle, tak pěkně si představoval nemoc, a tak opravdově zněl jeho nářek.

Sid seběhl po schodech a volal:

»Tetičko Márinko, pojď honem! Tom umírá!« 

»Umírá!«

»Ano, tetičko. Pospěš si rychle!«

»Hlouposti! Tomu nevěřím!«

Přece však běžela po schodech nahoru, a za ní v patách Sid a Marie. Zbledla v obličeji, pysky její se chvěly. Když doběhla k posteli, vydechla:

»Tome! Tome, co ti je?«

»Ach, tetičko, mně —«

»Co ti je, — co ti je, dítě?«

»Ach, tetičko, nemohu hnout tímhle bolavým prstem!«