Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/54

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

jako v odměnu především řádně kousl. Následoval štilec; brouk letěl klikatým směrem, padl v uličce mezi lavicemi na znak a bolavý prst ocitl se v hochových ústech. A brouk tu ležel beznadějně třepetaje nohami a nemohl se převrátiti v původní polohu. Tom se po něm díval, byl by ho rád zase dostal, brouk však byl z jeho dosahu. Pozornost posluchačstva, jež nebavilo kázání, upoutal brouk, i sledovalo také pozorně jeho pohyby.

V tom se přibatolil lenivě jakýs pudlík, rozesmutněn, unaven letní něhou a klidem, trápen zajetím, pln touhy po změně. Vyčenichal brouka; i zvedl svislý ocásek a zavrtěl jím. Prohlížel si kořist; obešel ji; přičichl k ní z bezpečné vzdálenosti; obešel ji znova; nabyl smělosti a přičichl k ní z blízka; potom otevřel tlamičku a opatrně po brouku chňapl, prozatím ho minul; pak chňapl znovu a znovu; taková zábava počala pudlíka těšit; i lehl si na břicho, brouka maje mezi předními svými tlapami, a pokračoval ve svých pokusech; konečně ho brouk omrzel, nevšímal si ho a posléze na něj zapomněl. Začal klímati hlavičkou, brada jeho klesala víc a více, až spočinula na zajatci, který se do ní zahryzl. Kostelem se rozlehl pronikavý vzkřek, pudlík zatřásl hlavou a brouk padl o několik loket dále a zase na znak. Poblíže stojící diváci zachvěli se tichou, vnitřní rozkoší, několik tváří skrylo se za vějíři a šátky; Tom byl dokonale blažen. Z očí psíka zíral žert; taková