sluchačstvu.) Musím sděliti s vámi radost, již cítím při pohledu na tolik svěžích, čistých tvářiček shromážděných na tomto místě, by se učily dobro konati v životě svém.«
A tak dále, a tak dále. Není třeba podávati zde ostatek řeči. Tekla stejným proudem dál, všichni dobře to známe.
Poslední třetinu řeči pokazilo přehledné shrnutí rvaček a podobných zábav několika rozpustilců, a šukání a šeptání, jež neslo se široko daleko, zachvacujíc i osamocené, nezdolné skály, jakými byl Sid a Marie. Všechen hluk však rázem ztichl, když pan Walters v řeči poklesl hlasem, a závěrek jeho řeči přijat byl vděčným tichem posluchačstva.
Šepot žactva měl z části též příčinu svou v události, více méně vzácné totiž v příchodu hostů; vešel advokát Thatcher, provázený slaboučkým starším mužem; byl to uhlazený, statný muž v prostředních letech, s vlasy barvy olověné, šedé a ctihodná paní, jež byla patrně ženou onoho. Paní ta za ruku vedla dítě. Tom byl rozčilen, rozpálen, mrzut a sklíčen — nemohl zrak svůj upříti v oko Amalie Lawrenceovy, nemohl zachytiti láskyplný její pohled. Však sotva uzřel malého onoho hosta, rázem se naplnila jeho duše blahem. Hned se začal »dvořiti«, seč byly jeho síly — pohlavkoval kluky, tahal je za vlasy, stahoval všelijak tváře, zkrátka prováděl vše, čím dle jeho ná-
