Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/41

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

je mi záhadou; vždyť ani ze zpěvníku ani z not přednášející nemá užitku. Pan superintendent byl muž postavy štíhlé, asi třicet pět let stár, s ryšavou kozičkou na bradě a s krátkými ryšavými vlasy; na krku měl tuhý, stojací límec, jehož hoření okraj sáhal téměř až k uším, a jehož zahnuté ostré rohy podél ústních koutků v před vybíhaly, i musil se pěkně natahovati, chtěl-li přes tuto ohradu do předu se podívati, a chtěl-li pohlédnouti na stranu, musil se otočiti celým tělem. Brada jeho skláněla se na velkou vázanku, která byla široká i dlouhá jako velká bankovka, a na koncích byla opatřena třásněmi; špičky jeho střevíců byly nahoru zahnuty dle tehdejší mody, jako zobce u saní — takového výsledku docílí mladí páni, sedí-li trpělivě a vytrvale několik hodin nohy opřeny majíce pevně proti stěně. Pan Walters měl vážnou tvář a velice upřímné a dobré srdce; posvátných věcí a míst si tak velice vážil a tak je lišil od ostatního světa, že mimoděk v neděli ve škole mluvil zcela jiným hlasem než ve všedních dnech. Počal asi takto:

»Seďte, milé děti, pěkně rovně, jak dovedete nejlépe, a věnujte mně na minutu neb dvě plnou svoji pozornost. Ano, tak. Tak mají sedět všichni hodní hoši i hodná děvčata. Tamto vidím holčičku dívat se oknem — snad naposled myslí, že jsem někde tam venku, na některém stromě a že mluvím ku ptáčkům-zpěváčkům. (Vděčný smích v po-