Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/310

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Nu, a co?

»Inu, starý pan Jones chystá dneska večer společnosti překvapení, zaslechl jsem ho, když své tajemství dnes tetičce vypravoval — ostatně to teď již není žádné tajemství. Každý je zná — a vdova taky; nedovede se přetvařovati. Panu Jonesovi tu však stále chyběl ještě Frantík — to víš, bez něho se nemohl vytasiti s velkým svým tajemstvím! «

»S jakým tajemstvím, Side?« 

»Inu, že Frantík tenkráte ony lupiče ke vdovinu statku stopoval. Pan Jones si asi zakládá na tom svém velkém tajemství, ale mně se zdá, že tím nikoho tuze nepřekvapí.«

Sid se rozchechtal smíchem plným blahé spokojenosti.

»Side, ty’s to roznesl?«

»Na tom nezáleží, kdo to roznesl. Někdo to prozradil, a to snad postačí.«

»Kromě tebe, Side, není v celé naší osadě hanebníka, jenž by provedl takovou ničemnost. Kdybys ty byl na Frantíkově místě, za to ti ručím, že bys uklouz’ domů a o loupežnících nikomu ani necek’. Tropíš jen samé ničemnosti a vykoná-li druhý něco dobrého, hned mu pochvalu závídíš. Tady máš — neděkuj, milý hochu, neděkuj, jak paní vdova říká.« A dal mu několik za uši a několika ranami ho ze dveří vystrčil. »Můžeš to na mne tetičce žalovat, chceš-li, ale těš se na zítřek!«