»O to se teď nestarejte, však se to u vdovy Douglasové dovíte.«
Frantík, jenž často býval nepravdivě obviněn z nějakého taškářství, prohodil poněkud bázlivě:
»Pane Jones, my jsme nic neprovedli.«
Stařec se usmál.
»Nevím, milý Frantíku, nevím. Nic mi neřekli. Což pak se nemáte se vdovou rádi?«
»Inu ano. Má mne ráda.«
»Dobrá tedy. Proč bys se tudíž něčeho bál?« Dříve než mohl volně pracující mozek Frantíkův zodpověděti tuto otázku, byl Frantík spolu s Tomem vstrčen do návštěvního pokoje paní Douglasové. Pan Jones postavil vozík ke dveřím a šel za nimi.
Síň byla skvěle ozářena; byli tu všichni lepší lidé z celé osady. Tedy Thatcherovi, Harperovi, Rogersovi, teta Márinka, Sid, Marie, pan farář, pan redaktor a mnoho jiných; všichni měli na sobě nejlepší své šaty. — Vdova přijala chlapce tak srdečně, jak jen lze přijat takové tvory. Byli ubláceni a lojem ze svíček pokapání. Tetička Márinka rděla se hanbou, mračila se a hlavou hrozila Tomovi. Nikdo snad nevytrpěl ta muka, jež přestát musili v té chvíli oba hoši. Pan Jones pravil:
»Tom nebyl ještě doma, myslil jsem již, že ho nepřivedu; však když jsem vycházel z domova, vběhli mi s Frantíkem u samých dveří do cesty; rychle jsem je tedy přivedl.«
