Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/301

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»A budeme je zabíjet?«

»Ó ne — aspoň ne vždycky. Zavřeme je do sklepení, dokud nedají výkupné!«

»Jaké to výkupné?«

»Inu v penězích. Uloží se jim obnos, který mohou sehnat od svých přátel, a po roce, nedají-li nám ty peníze, zabijeme je. Tak se to většinou provádí. Jen ženy nesmíme zabíjet. Ty se smějí zavřít, nikoli však zavraždit. Ženy jsou vždycky krásné, bohaté a strašně se bojí. Těm se vezmou hodinky a jejich skvosty; musí se však s nimi mluvit jen zdvořile, s kloboukem v ruce. Není na světě zdvořilejších lidí v tom ohledu nad loupežníky — v každé knize se o tom můžeš dočíst. Ano, ženy si nás zamilují, a než uplyne týden neb dva, přestanou bědovat a pak se od nás ani nehnou. Kdybychom je zahnali jednou stranou, druhou by se k nám zpět vrátily. Tak to je ve všech knihách.«

»Tohle je znamenité, Tome. Zdá se mi, že je to ještě lepší než pirátství.«

»Ano, je to poněkud lepší, poněvadž lupičství se může provádět blízko domů, cirkusů atd.«

Hoši se opatřili svými potřebami a vlezli do otvoru, Tom napřed. I kráčeli na konec chodby; zde připevnili svoji navázanou šňůru a šli dále. Po několika krocích dospěli ke studánce; Tomovi přeběhl mráz po zádech, I ukázal tu Frantíkovi zbytek knotu připevněný kouskem bláta ke stěně a líčil