tuze v anatomii a v posuzování podobných věcí také nebyl příliš přísným.
Pak se vrátil na staré místo a až do noci zůstal u plotu a dvořil se jako dříve; děvče již nevyšlo, Tom se však přece těšil aspoň nadějí, že snad stojí někde u okna a že ho pozoruje. Konečně odešel v mrzuté náladě domů; ubohá jeho hlava plna byla divných vidění.
Nálada jeho u večeře byla tak vznešená, že se teta divila, »co to do toho hocha vjelo«. Za to, že hrudoval Sida, dostal svůj díl, choval se však, jako by o tom ani nevěděl. Pokoušel se vypáliti tetě před nosem cukr, i dostal přes prsty. I pravil:
»Když si vezme Sid, tedy mu, tetičko, nic neuděláš.«
»Sid nesužuje jako ty. Kdybych nedávala pozor, bral bys pořád.«
V tom odskočila do kuchyně a Sid zakládaje si na své výsadě, sáhl po misce s cukrem, s pohledem vítězoslavným, jenž ovšem Toma nemálo dopaloval. Však smekly se mu prsty a míska spadla a rozbila se. Tom v duchu jásal — tak velice, že držel i jazyk za zuby. Říkal si v duchu, že nepromluví ani, až tetička přijde, nýbrž že bude zcela tiše seděti, dokud se nezeptá, kdo zavinil tu nehodu; a pak teprv promluví, a bude to pro něho blaho, až ten hodný mazánek »si to odnese«. Překypoval v té míře blažeností, že se sotva dovedl opanovati, když se stará paní vrátila a stanula nad střepy
