Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/281

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

postavení; to mělo lepší účinek. Pravila, že se pokusí ještě doufat, že se vzchopí a půjde za ním, kamkoli ji povede, jen aby prý už nemluvil takové řeči. Na ni spadá prý právě taková vina jako na něj.

I jali se znova bloudit — bezúčelně — jen tak na zdařbůh — nemohli konat nic jiného, leč stále bloudit a bloudit.

Za chvilku naděje jejich zdánlivě oživla — nebylo k tomu nižádných důvodů, oživla prostě proto, že náleží k povaze její oživovat, dokud její zdroj zničen není věkem a častým zklamáním.

Pojednou vzal Tom Rebece z ruky svíčku a zhasil ji. Jak hluboký význam měla tato spořivost! Nebylo tu třeba nižádného vysvětlování. Rebeka porozuměla a znovu naděje její utuchla. Věděla, že Tom má ještě celou svíčku a v kapse tři neb čtyři — a přece šetří — —

Únava začala se domáhati svých práv; však děti jí nedávaly na jevo, neboť bylo strašlivé pomyšlení, že mají nečinně sedět, když je každá minutka drahá; bloudění, tím či oním směrem, bylo alespoň postupem a mohlo býti k užitku; však nečinně sedět bylo tolik jako zváti k sobě smrt a práci jí usnadniti.

Posléze křehké nožky odepřely Rebece službu. Usedla. Tom k ní přisedl, i mluvili o domově, o přátelích, o pohodlném lůžku, ale především o denním světle! Rebeka naříkala, a Tom ji hle-