cího nerostu. Tom se protlačil svým tílkem za tento vodopád, by jej ze zadu svíčkou ozářil Rebece pro radost. Tu shledal, že se za vodopádem kryjí přirozené jakési schody, úzce stěnami skalními sevřené a pojala ho náhle touha státi se objevitelem neznámých míst. I zavolal na Rebeku; čoudem svíčky označili zde stěnu, by našli příště to místo a dali se na výzkumnou svou cestu. Brzy tou; brzy onou cestou se točíce, sestupovali do tajemných hlubin sklepení; zase učinili na stěně značku a odchýlili se stranou, hledat nová místa, by o nich nahoře mohli vypravovat. Objevili prostornou síň, z jejíhož stropu viselo množství třpytných krápníků zdéli i zšíři lidské nohy; chodili kol do kola slují, žasnouce obdivem a posléze vyšli jednou z přečetných chodbiček v sluji ústících. Tou dostali se v brzku k čarovné studánce, jejíž dno a stěny byly vykládány lesklými jak ledovými křišťály; nalézala se uprostřed jeskyně, jejíž stěny se opíraly o četné báječné pilíře, jež povstaly spojením velkých stalaktitů se stalagmity — vše to vytvořila voda po staletí v kapkách dopadající. — Ve výklencích stropu chuchvalce netopýrů spjaly se dohromady — bylo jich na tisíce v jediném chumli; světlem byli vyplašeni; na sta jich vzlétlo a s vřískotem jali se vztekle dorážeti na hořící svíčky. Tom věděl, co netopýři dovedou, poznal hned nebezpečí, jež jim od nich hrozí. I chopil za ruku Rebeku a pospíšil s ní do první chod-
