Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/271

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Paní Thatcherová zbledla a klesla do lavice; v tom šla právě teta Márinka kolem, živě rokujíc s nějakou sousedkou. Teta Márinka pravila:

»Dobré jitro přeji, paní Thatcherová. Dobré jitro, paní Harperová. Tak se mi ztratil můj kluk. Tom zůstal asi u některé z vás přes noc. A teď se bojí jít do kostela. Však já se s ním vypořádám.«

Paní Thatcherová slabě potřásla hlavou a ještě více zbledla.

»U nás nebyl,« pravila paní Harperová trochu se znepokojujíc. Úzkost se zračila ve tváři tety Márinky.

»Pepíku, neviděl jsi dnes ráno mého Toma?«

»Neviděl —«

>»A kdy jsi ho viděl naposled?«

Pepík se rozpomínal, nemohl však dáti určitou odpověd.

Lid stanul na své cestě z kostela. Zástupem nesl se šepot a nesnesitelná nevolnost zračila se v každé tváři. Pečlivě byli vyslýcháni žáci a mladí jich učitelé. Všichni odpovídali, že si nevšimli, zda Tom a Rebeka na zpáteční cestě z výletu na palubě parníčku byli či nic; byla tma, nikdo se v oné chvíli nestaral o druhého. V tom zděšeně vyhrkl jinoch jakýsi, že snad jsou posud ve sklepení! Paní Thatcherová omdlela; teta Márinka dala se do nářku a lomila rukama.

Poplašná zpráva nesla se ode rtu ke rtu, od skupiny ke skupině, od ulice k ulici a v pěti