Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/269

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

příhoda sběhla, neb nyní věděl aspoň beze vší pochyby, že to nebyl balík s pokladem; mysl jeho byla klidná a bylo mu nyní nesmírně volno. Vždyť snad bylo takto vše zase v pořádku; poklad musí býti dosud v čís. 2, oba muži budou toho dne chyceni a zavřeni, a on půjde ještě toho večera s Tomem pro onen zlatý poklad; půjdou zcela pohodlně nemajíce se čeho obávati.

Právě po snídani kdosi zaklepal na dvéře. Frantík se schoval, neboť se nechtěl ocitnouti v nijaké sebe volnější souvislosti s událostí poslední noci. Stařec vpustil do síně několik paní a pánů, mezi jinými také vdovu Douglasovou a všiml si, že celé skupiny osadníků stoupají do vrchu, by si prohlédli přelízku, kde vyplašeni byli oni darebové. Tak rychle se zatím byla ona zpráva rozšířila!

Stařec musil návštěvníkům vypravovati o noční té příhodě. Vdova mu děkovala za své zachránění.

»Ani slova o tom, paní. Více než mně a mým synům jste, paní, někomu jinému zavázána, jenž však zdráhá se vyzradit mi své jméno. Bez jeho pomoci nebyli bychom mohli podniknouti ničeho.«

Těmito slovy byla ovšem v té míře napjata zvědavost, že se skoro pozapomnělo na věc hlavní; stařec schválně vštípil tato slova v mysl svých návštěvníků a přál si je sděliti jich prostřednictvím