Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/254

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

a po chvíli rozptýlená družina, hnaná řádnou chutí k jídlu, vrátila se odevšad k svému ležení a tu ve chvilce sprovodila se světa všechny chutné zásoby. Po této hostině mile se osvěžili odpočinkem a žvatláním ve stínu rozložitých dubů. V tom někdo zvolal:

»Kdo chce jít se mnou do sklepení?«

Všichni chtěli. Opatřeno několik svazků svíček a hned zahájeno všeobecné slézání vrchu. Vysoko ve stráni ústilo sklepení v otvor mající podobu písmena A. Pevná, dubová vrata byla otevřena. Uvnitř nalézala se malá síňka, chladná jak lednice; příroda ji ohradila pevnými skalami vápencovými, jež poroseny byly krůpějemi studeného potu. Mnoho tajemné romantiky bylo v dojmech, jímž podléhal člověk, stál-li tu v hluboké temnotě a hleděl-li ven na zelené údolí skvící se ve sluneční záři. Děti však brzy se zhostily skličujících těch dojmů, a zase začaly dováděti. Jakmile někdo rozsvítil svoji svíčku, všichni ostatní se na něj shrnuli; doráželi na něj, on pak se statečně bránil, až posléze svíčka z ruky mu vyražena nebo zhasnuta, načež následoval veselý hlučný smích a opětovný útok. Však všechno posléze omrzí. Dětský průvod jal se sestupovati příkrou hlavní chodbou; řada zmítajících světel mlhavě osvětlovala ohromné skalní stěny zvýší šedesáti stop, skoro až k místu, kde se sbíhaly jejich vršky. Tato hlavní chodba měla jen osm či deset stop šířky. Ve vzdálenosti ně-