XXIX.
První zprávou, jež se v pátek ráno donesla k sluchu Tomově, byla radostná novina — rodina sudího Thatchera vrátila se minulého večera do osady. Jak Rudý Józa, tak i poklad ustoupil do pozadí a přední místo v hochově mysli zaujala — Rebeka. Potkal ji a oba se znamenitě bavili, hrajíce s množstvím spolužáků »na honěnou« a »na vodníka«. Zábava toho dne dovršena a korunována byla událostí zvláště uspokojivou: Rebeka doléhala na matku, by na příští den ustanovila ode dávna slibovaný a ode dávna odkládaný výlet a tato svolila. Nevýslovná byla dceřina i Tomova radost. Před večerem rozeslány pozvánky a v radostném očekávání začala mládež konati horečné přípravy. Následkem rozčilujících těch dojmů Tom neusnul do pozdní hodiny noční, pevně doufaje, že uslyší Frantíka »zamňoukat“, a že pokladem překvapí druhého dne Rebeku a ostatní výletníky; byl však zklamán ve svém očekávání. Té noci se neozval žádný signál.
