Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/23

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

v pravém slova smyslu oplýval bohatstvím. Kromě věcí již zmíněných měl dvanáct kamínků, kus drnkačky, střep z modrého skla, kterým se hoši dívali na svět, dělo z cívky, klíč, který se nehodil k žádném u zámku, kousek křídy, skleněnou zátku od velké láhve, cínového vojáčka, několik pulců, šest praskavek, jednooké kůtě, mosazný knoflík ode dveří, obojek — neměl psa — rukojeť od nože, čtyry kousky pomerančové kůry a rozbitá, stará dvířka od kamen. A celý ten čas strávil v příjemném, milém lenošení — v četné společnosti — a co hlavního! plot byl třikráte po sobě barvou přetřen! Kdyby byl sám neučinil bílení náhle konec, byl by přivedl kluky z celé vsi na mizinu.

Tu zdálo se Tomovi, že ten svět přece není tak prázdným. Objevil mimoděk jeden z nejdůležitějších zákonů, lidskou činnost ovládajících, totiž: chceš-li, by někdo zatoužil po jisté věci, musíš mu její dosažení co nejvíce ztížit. Kdyby byl tak velkým a důmyslným mudrcem, za jakého se má spisovatel této knihy, byl by došel k poznání, že prací rozuměti jest činnost, k níž jest člověk nucen, zábavou pak činnost, k níž není nucen. A pak by také pochopil, proč hotovení umělých květin neb zaměstnání v šlapacím mlýně zoveme prací, kdežto hru v kuželky a stoupání na Mont Blanc jmenujeme jen zábavou. Mnoho zámožných Angličanů jezdívá denně dvacet až třicet mil se čtyřspřežením