Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/225

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

To upokojilo Frantíka. Pracovali dále. Po chvilce pravil Frantík:

»Zatrolená věc, kopeme zase na nepravém místě. Co myslíš?«

»Je to opravdu podivné, Frantíku. Nerozumím tomu. Někdy také čarodějnice se pletou do takových věcí. Snad máme s nimi co dělat.«

»Hlouposti! čarodějnice nemají žádné moci ve dne.«

»Ovšem, máš pravdu. Na to jsem nevzpomněl. Aha, už to mám! Jsme my to dva hloupí blázni! Musíme nalézti především místo, na něž stín větve o půlnoci dopadá a tam musíme kopati!«

»Aby do toho! — — tak jsme se zbytečně dřeli. Aby to ďas spral! Musíme sem v noci přijít. Je to strašně daleko. Budeš moci večer jít?«

»To se ví! Také z toho důvodu musíme kopat v noci, poněvadž uvidí-li někdo tyhle jámy, pozná, oč se jedná, a vezme nám poklad před nosem.«

»Dobrá, přijdu zamňoukat.«

»Tak dobře! Schovejme si do roští nářadí.«

Toho večera přišli hoši na určené místo. Čekali ve stínu. Bylo to místo pusté a byla noční hodina, posvěcená starými tradicemi.

Skřítkové šeptali v šelestícím listí, duchové se skrývali v temných loubích, hluboký štěkot psa zaléhal sem z dálky, a sova mu odpovídala hro-