o půlnoci dopadá, avšak hlavně pod podlahou domů, v nichž strašívá.«
»A kdo hlídá poklad?«
»Kdo jiný než lupiči? Či myslíš snad, že k tomu mají nějaké inspektory, jako jsou v nedělní škole?«
»Nejde mně to dobře do hlavy. Kdybych měl takový poklad, nezakopal bych jej; utratil bych jej a zažil bych dobré časy.«
»Já také; loupežníci však jednají jinak; skryjí poklad v zemi a odejdou.«
»Což se pro něj již nikdy nevrátí?«
»Nikoli; mají sice v úmyslu vrátiti se, však obyčejně během času zapomenou na znamení, jimiž označili místo úkrytu, nebo zemrou a pod. Poklad dlouho leží v zemi, až zrezaví; někdy se také podaří někomu nalézti starý, žlutý lístek, vysvětlující, kterak lze nalézti značky — lístek, jehož luštění trvá často celý týden, poněvadž obsahuje z větší části jen znaménka a hieroglyfy.«
»Hiro — jak se to řekne?«
»Hieroglyfy — všelijaké obrázky, rozumíš, jež se dají těžko vyložit.«
»Máš, Tome, takový lístek?«
»Nemám.«
»Kterak tedy vyhledáš značky?«
»Nepotřebuji značek. Poklady vždycky zakopávají pod domem, v němž straší, nebo na nějakém ostrově, nebo pod suchým stromem, jehož větev vyčnívá. Prozkoumali jsme již trochu ostrov Jack-